Čelo mluví dřív než ty. Čelní sval táhne obočí nahoru — a když ho používáš pořád stejně, zůstanou po něm vodorovné linky.

Tenhle cvik ho neposiluje. Spíš ho učí pustit a protáhnout.

Posaď se rovně, temeno vytáhni vzhůru, ramena veď do šířky a lopatky nech klesnout. Dýchej nosem.

Patku dlaně přilož přímo nad kořen nosu a pak na čelo polož celou dlaň. Prsty směřují vzhůru. Jemně přitlač — jen tolik, aby kůže lehounce zapružila. Hlava přitom netlačí proti ruce.

S nádechem dlaní pomalu klouzej vzhůru a hlavu nech pomaličku klesat dolů. Kůže zůstává hladká, nikde se neshrnuje. Až se patka dlaně přiblíží k vlasové linii, uvolni ruku.

Hlídej si, aby se hlava neotáčela do strany. Když pracuješ pravou rukou, má tendenci jít s ní doprava — a to nechceme. Hlava zůstává nasměrovaná rovně a ruka pracuje vepředu.

Totéž udělej druhou dlaní.

Až budeš cvik umět, můžeš přidat pohled očí. S pomalým klesáním hlavy veď i pohled očí směrem dolů — všechno velmi pozvolně.

Práce okohybných svalů při pohledu dolů vytváří protichůdnou tendenci k tahu ruky, která vede nahoru. Ty dva tahy jsou protichůdné, a přesto přátelské — nesmějí spolu bojovat. Ucítíš při tom spoustu vjemů: kolem očí, nad kořenem nosu i v oblasti čela. Je to hezká synergie, kterou naplno ucítíš, až budeš mít cvik zvládnutý.

Mezi obočím se schovávají svaly, které se u některých žen zapojí pokaždé — když se soustředí, když přemýšlí, když se zlobí nebo chtějí něco zdůraznit. Časem se tam objeví dvě svislé čárky. Mračivka.

Většina žen ji nemá ráda a chce se jí zbavit. Často proto některé z nich sáhnou po botoxu — protože nevědí, jak tuhle oblast jinak oslovit.

Klíč přitom leží jinde: ve změně pohybových stereotypů a v uvolnění svrašťovačů obočí. A ještě v jedné věci — tyhle svaly se potřebují naučit pracovat, aniž by u toho vznikla vráska. Potřebují pracovat v jemnosti a laskavosti.

Sedni si rovně a vzpřímeně, temeno vytáhni vzhůru, ramena veď do šířky a lopatky nech klesnout. Dýchej nosem.

Bříšky ukazováčků a palců jemně uchop začátek obočí — shora i zdola. Pozor na nehty. Kůži velmi lehce veď do stran, jen o milimetr, maximálně o dva. Netaháš ji, nestlačuješ ani neštípeš.

A teď v tomhle jemném nastavení začni aktivovat svrašťovače a stahovače obočí. Nemusíš vědět, kde přesně jsou — je to velmi podobný pohyb jako při mračení. Budeš cítit, jak začátky obočí budou mít tendenci přibližovat se k sobě.

Pod prsty ucítíš drobnou, očima neviditelnou kontrakci. Prsty přitom kůži pořád drží a oblast nad kořenem nosu zůstává jemně vypnutá, takže tam vráska nevznikne. Spíš než kontrakci bys měla cítit jemné chvění pod prsty. To úplně stačí.

O velkou aktivaci tady vůbec nejde. Naopak: čím vědomější a jemnější, tím líp. Hlídej, aby vráska nejen nevznikala, ale ani aby neměla tendenci se objevit.

V tom roztažení udělej pět velmi pomalých stažení. S nádechem stahuješ, s výdechem povoluješ. Kontrakce je pozvolná a pomalá a stejně pozvolný je i návrat z ní.

Pak si dej pauzu. A pokud chceš, mohou následovat další série. Cílem je veliká jemnost.

Kůže kolem očí je nejtenčí na celém obličeji a kruhový oční sval ji drží jako jemná clona. Když se oči unaví a víčka ztěžknou, začnou se kolem očí, pod nimi i z vnější strany objevovat linky — někdy drobné, někdy hlubší.

Kruhový oční sval je rám pro tvé oko. Právě proto je důležité umět ho velmi jemně aktivovat. Často se totiž přistihneš, jak mhouříš — a to oko i tu tenkou kůži kolem něj zatěžuje.

Řešením ale není žádnou aktivaci nedělat a oblast jenom uvolňovat. Cílem je velmi jemná aktivita, která uvolňuje a zároveň v jemnosti tonizuje.

Sedni si vzpřímeně, temeno vytáhni vzhůru, ramena veď do šířky a lopatky nech klesnout. Šíje zůstává uvolněná.

Hlavu ukloň do strany — ucho k rameni, trup zůstává stabilní. Na straně úklonu polož horní ruku přes hlavu a bříška čtyř prstů přilož nad vnější koutek oka. Čtyři prsty druhé ruky přilož pod vnější koutek, do oblasti lícní kosti. Dotek bříšek je plošný a lehký, kůži neposouváš. Dej si pozor na nehty.

A teď to nejhezčí. Prsty postupně sklápěj, jako když hraješ na harfu — malíček, prsteníček, prostředníček, ukazováček. Nad okem i pod okem, v klidném rytmu, pořád dokola. Pět nádechů a výdechů s otevřeným víčkem a pět se zavřeným.

Poté vyměň stranu.

Úklon hlavy dělá víc, než se zdá: jemně protahuje kůži po straně obličeje a zároveň lehce vypíná tenkou kůži nad okem i pod ním. Přes dotek prstů do této tenké kůžičky přichází jemná aktivace a tonizace, na kterou kruhový oční sval odpovídá. Také v jemnosti.

Se zavřeným víčkem přitom pracuje jinak než s otevřeným. Proto se dělá obojí: každá z těchto dvou variant přináší trochu jiný vjem i trochu jiný výsledek.

Tváře nedrží samy od sebe. Čím jsme starší, tím míň se usmíváme — možná pod náporem starostí, událostí i kritiky, kterou jsme v životě sklidily.

Právě proto je potřeba na úsměvu vědomě pracovat. Nejen fyzicky, ale i vnitřně a emočně. Tenhle cvik tedy není jen o svalech: zároveň posiluje vnitřní úsměv. Učíš se u něj znovu objevovat radost, kterou si vytváříš sama v sobě.

A věř, že důvod k radosti je každý den. Jsou jich stovky — okamžiků, kdy se můžeš usmát. Třeba jen lehce, ale usmát.

Tenhle cvik je hlavně o hledání. Nejde v něm o sílu, ale o to najít směr a jemnou sílu zvedačů.

Přilož ukazováček, prostředníček a prsteníček na oblast pod vnějšími koutky očí — tam, kde nahmatáš vrcholy lícních kostí. Netlač, jde pouze o jemné přiložení. Pozor na nehty. Bříška prstů jsou citlivá a vědomá.

Teď začni koutky úst lehce směřovat právě k tomu místu, kde máš položená bříška prstů. Je to velmi jemná práce. Hlídej, aby oba koutky pracovaly stejně.

Pohyb ano — ale drobný. Mimické svaly jsou jemné a velký tah tady není cílem. Potřebujeme se naučit izolovat práci zvedačů od práce ostatních svalů v obličeji. Střed obličeje, nos, čelo i oči zůstávají klidné.

S nádechem jemná aktivace, s výdechem pomaličku uvolňuj. Všechno v jemnosti a v klidu. Čím pomalejší pohyb, tím přesnější a vědomější práce.

Můžeš zkusit i variantu, kdy rty vtáhneš dovnitř za zuby a opět zkusíš koutky úst jemně zvedat vzhůru směrem k vrcholům lícních kostí.

Udělej pět opakování, pak pauza — a ještě dvakrát totéž. Dohromady tři série.

A hlavně si hlídej jednu věc: koutky úst nesměruj do stran.

Po cvičení na chvíli zavři oči a vnímej, co se ve tvé tváři děje. Možná máš najednou chuť se usmívat, i když už necvičíš.

Kolem tvých úst máš kruhový ústní sval, který je opravdu úžasný a dokonalý. Nádherně drží tvar tvých rtů a zároveň se podílí i na tvé výslovnosti a dalších činnostech. Díky němu můžeš pískat, foukat i pít.

Dokonce — a to jsi možná nevěděla — můžeš díky tomuto svalu ovlivnit i to, jak plné tvé rty budou.

Tenhle sval má rád, když je správně aktivní, protože mu svědčí prokrvení. Čím je prokrvenější, tím je i barva rtů sytější.

Zavři oči a dýchej nosem. Výdech nech o něco delší než nádech.

S nádechem nafoukni tváře. Pod každou tváří máš teď bublinu. Jazyk je volný a kruhový ústní sval drží rty u sebe, takže bubliny nemohou odejít.

Jediné místo, kde držíš tlak, jsou tváře, ve kterých je vzduch. Hlídej si, abys nedávala tlak do očí, nekrčila čelo, volně dýchala nosem a volně mrkala.

Nyní začni dlaněmi měkce poklepávat do tváří a vyklepávej z nich vzduch. Oběma rukama současně, symetricky a v klidném rytmu.

Jak poklepáváš, kruhový ústní sval ten vzduch vědomě a řízeně upouští — tlakem dlaní na tváře odchází přes rty ven. Tím vytváříš jemnou masáž tváří a zároveň se sám kruhový ústní sval jemně posiluje.

Až budou bubliny pryč, znovu nafoukni tváře a cvik opakuj. Klidně třikrát — a když tě to bude bavit, i desetkrát.

Nakonec uvolni ruce a vnímej, jak se krev ve tvých rtech i ve tvářích rozproudila.

Tip na závěr: pokud se ti tvoří vrásky nad horním rtem, můžeš si na ně nalepit estetický tejp.

O spáncích mluví skoro každý — ale málokdo tuší, jak je spánkový sval ve skutečnosti velký a rozsáhlý. A ještě míň lidí ví, že patří ke skupině žvýkacích svalů. A jen minimum lidí ví, jak velký vliv má i na obličej a na tvář.

Ve face yoze a v práci na přirozeném liftingu v rámci Yoga & Vision Academy^® je jedním z klíčových. Právě v tom je jeho tajemství ukryté.

Tento sval je plošný a velký, leží nad ušima schovaný pod vlasy a zatíná se pokaždé, když zatneš zuby. Jde sem velká část napětí z celého dne — proto to tady někdy tlačí, píchá nebo bolí a celá oblast je stažená. Cílem tohoto cviku je právě uvolnění: aby se sval mohl „nadechnout" a osvobodit se od stresu.

V tomhle cviku budeš pracovat se svými vlasy. Udělej z prstů široký hřeben a zajeď do vlasů přímo nad ušima. Prsty směřují šikmo nahoru a dozadu. Nabíráš široký trs vlasů a pak ten trs uchopíš.

Pohlídej si, aby množství vlasů v každé ruce bylo stejně velké. Jde opravdu o velký, široký úchop. Jednotlivé vlásky tahat nesmíš.

S nádechem veď velmi jemný, ale pevný tah přes vlasy vzhůru a mírně dozadu. Hlava zůstává napřímená, ramena nevytahuj vzhůru a bradu nepředsouvej. Nádech je pomalý a stejně pomalé je i to vytažení přes vlasy. S výdechem tah pomalinku uvolňuj. Všechno jde velmi klidně.

S každým dalším — velmi pozvolným — nádechem a výdechem budeš cítit, jak se protažení přes vlasy a pokožku rozšiřuje do tváří, k čelistním kloubům a celé čelistní linii. Možná to ucítíš i na špičce brady. A možná ještě níž, na krku a u klíčních kostí.

Kouzlo tohohle cviku je právě v tom pomalém protažení. Všechno souvisí se vším, takže jeho účinek ucítíš i v oblastech, kde bys ho nečekala. A hlavně: tkáně se nadechnou a získají volnější prostor pro další práci.